Proč betonový nábytek?

V počátcích, když jsme začali uvažovat o tom, že bychom mohli vyrábět betonový nábytek jsme si pořád kladli otázky: „Proč betonový nábytek?“, „V čem tkví jeho přidaná hodnota?“. V tomto krátkém článku se Vám budu snažit přiblížit naše počáteční myšlenky a důvody, které nás vedly k založení woocrete.cz.

Naše uvažování začalo u samotných vlastností betonu. Když se řekne beton, tak si spousta lidí představí betonová sídliště z dob minulých, která však vůbec nereprezentují dnešní betony a jejich možnosti. Stejně jako všechno, tak i beton se stále vyvíjí a modernizuje, shodou okolností jsem před časem četl komentář pod článkem o jednom druhu nového betonu, kde bylo psáno „beton je stará, známá věc – cement, písek, voda a vápno“. Tak takhle opravdu ne, do betonu vápno nepatří (dává se do malt pro zdění nebo omítkovin kvůli zpracovatelnosti a „plasticitě“) a současně platná technická legislativa definuje beton jako kompozitní materiál, který je složen z jemného (např. písek) a hrubého kameniva (např. štěrk). I cement prošel za poslední dekády výraznou změnou, která však není dána až tak modernizací, ale spíše energetickou náročností výroby, jelikož ještě před pár desítkami let se cement vyráběl mokrou cestou, avšak ta byla nahrazena cestou suchou, protože výpal mokré vsázky byl moc energeticky náročný. Největší modernizací však prošly přísady do betonu, zejména plastifikátory. Jak jsem popisoval v minulém článku, plastifikátor je přísada, která v betonu redukuje množství vody při zachování stejné zpracovatelnosti, tím pádem má beton lepší pevnost a další užitné vlastnosti, dále plastifikátor ovlivňuje zpracovatelnost betonu v čase, což jednoduše znamená, že Vám beton nesmí ztuhnout než ho dovezete na stavbu. Již dávno jsou pryč časy lignosulfonátů a melaminů s formaldehydem, které plně nahradily polykarboxyláty, což jsou v dnešním normativu superplastifikátory a dokáží výrazně redukovat množství použité vody v betonu. Polykarboxyláty používáme i v betonech pro výrobu nábytku.

Pod pojmem betonový nábytek si člověk nejspíše představí betonové lavičky, případně květináče, které jsou těžké, pórovité nebo vymývané, unifikované a hlavně dle mého názoru otřesné 🙂 Zde jsem si kladl otázku: „Proč z betonu, který nám udělá tvar jaký chceme vyrábíme tyto stále stejné prvky?“. Odpovědí na tuto otázku je náročnost výroby forem a změny výrobních postupů u větších výrobců prefabrikátů (samozřejmě existují i světlé výjimky). Tuto otázku jsme vyřešili výrobou zakázkového nebo malosériového nábytku, kde vyrábíme kvalitní, ale levnější formy než ocelové a mohli se tím pádem zaměřit na design a „zahození“ formy nás nemuselo tolik mrzet. Vzápětí přišla druhá otázka: „Je nutné, aby výrobky byly těžké, velké, tlusté a šedé?“ Odpovědí byl rok vývoje ultra vysoko-hodnotného betonu, který nám umožňuje se v závislosti na zatížení a statice výrobku dostat až na tloušťku stěny okolo 20 mm. Další věcí jsou pigmenty, se kterými dokážeme beton probarvit na mnoho odstínů různých barev. Poslední otázka byla: „Jakou má beton přidanou hodnotu oproti jiným materiálům pro výrobu nábytku?“. Kromě de facto neomezené tvarovatelnosti čerstvého betonu je to určitě trvanlivost při venkovních i vnitřních podmínkách.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *